Jak děti NEučit lyžovat

Leden – zima – venku chumelí – zmrzlé nohy a ruce – červené tváře – závěje sněhu…

Ne, pardon, to jsem se trochu zasnila. Ale podle kalendáře by zima správně měla být a jelikož jsem optimista, tak počítám s tím, že ještě pořádně nasype. Až se tak stane a vy vyrazíte s dětmi na svahy přesvědčeni, že letos zahájíte výuku lyžování, tak právě pro vás zde mám pár postřehů. Píšu je z pozice rodiče, který jedno dítě „naučil“ a druhé právě zaučuje a taky trochu využiju svých zkušeností z praxe lyžařského učitele.

Hned zkraje jeden tip: pokud můžete, dejte dítě do lyžařské školy.  Opravdu, pokud máte v blízkosti školu a můžete oželet ty peníze, tak to udělejte.  Ušetříte nervy sobě i dítěti, troufám si tvrdit, že dítko to bude i více bavit. Více toto téma rozvádět nebudu, chtěla bych o tom napsat někdy více. Ovšem jeden článek na tohle téma už máme, Skyler to popsala z pohledu rodiče nesjezdaře, přečtěte si zde.

Pokud vás můj tip neoslovil, máte rádi výzvy a chcete to zkusit sami, tak nabízím pár postřehů jak to raději nedělat.

Nevozte své dítě mezi nohama tak, že ho zezadu držíte v podpaží nebo v pase. Dítě, se kterým takto jedete nelyžuje, jen se veze. Visí na vás, veškeré nerovnosti terénu tak vyrovnáváte vy, tím, že ho nadlehčujete. Dítku je úplně jedno, jak rychle jedete nebo kam mu zatáčí či nezatáčí lyže. Tohle můžete udělat malému bobkovi, aby poprvé ucítil radost z jízdy nebo dítku za odměnu na konci dne – snažilo se, tak ho vezmete jednou na svah a svezete ho. Doporučuju pouze zdatným lyžařům, opravdu není moc pěkný pohled na to, když rodič na sjezdovce zmasakruje své dítě.  Tímto způsobem se ale dítě lyžovat nenaučí.

jak neucit (1)

Trošku něco jiného je, když jede dítě mezi vašima nohama, ale nedržíte ho, jen před ním v natažených rukou držíte nějakou tyč (hůlku, klacek, v lepším případě pevně natažené lano či pěnovou nudli) a ono se jí drží taky.  V tomto případě už dítě trošku jede samo, ale ostatní za něho opět řešíte vy. Mám zkušenost, že v případě problému se dítě na tyč zavěsí a plně spoléhá na vás. Nemá například důvod zkoušet samo brzdit. Tohle platí i pro lehkou obměnu – když vezete dítě na tyči vedle sebe. Vím, že spousta z nás se takhle lyžovat naučila (i se mnou tak dědeček jezdil), ale úplně ideální to není.

„Dítě na laně“  – taky nic, co bych doporučovala. Je to sice, vzhledem k výše uvedeným způsobům, pokrok, ale dítě na druhém konci lana pořád trochu spoléhá na vás. Moc se mu to rozjede? Nevadí, rodič ho zezadu přibrzdí. Jede někam, kam nemá?  Nevadí, rodič ho opět zabrzdí a přesměruje. Dojezd k vleku? Pohoda, rodič sníží pěkně rychlost a dítko plynule dojede. Chápete? Dítě prostě nemá důvod snažit se brzdit, ovládat změnu směru či rychlost. Chápu to v případě, že jste rodičem dítěte s nulovým pudem sebezáchovy a potřebujete s ním třeba vyzkoušet nový svah. V tom případě máte lano  na volno (samozřejmě ve vzduchu) a jen pro jistotu, že se váš sebevrah hodně odváže.

Dva rodiče na svahu, jeden nahoře pouští a druhý chytá dole – takhle to většinou taky neklapne. Dítko takhle sice zjistí, že „to jede“, potrénuje trochu rovnováhu, ale dál je to zase už jen na vás. Něco jiného ale je, když máte to štěstí a našli jste kopec s dojezdem do roviny a vy tam dole stojíte jen jako pojistka. Takhle by šikovné dítko za chvíli mohlo přijít na to, jak tam dole třeba zatočit či zabrzdit. Pokud navíc víte, co mu k tomu říct, mohl by to být dobrý začátek.

2014 prosinec (6)

Ačkoli je celý článek trošku negativní – jak se něco nemá dělat nebo jak se to dělá špatně, ráda bych skončila pozitivně. Důležitá je snaha, takže si myslím, že každý rodič, který se snaží svoje děti něčemu nenásilnou formou naučit, si zaslouží uznání. Všichni přece víme, jak je to těžké. Takže jezděte se svýma dětma na lyže a radujte se ze společných chvil! Ono se to nakonec nějak poddá…

Chystám se napsat i jak by se to, podle mého názoru, dělat mělo.  Ale v jiném příspěvku.

Skol

podpis mini

Jana Červinková Žáčková

Mamka dvou kluků divokých, učitelka lyžování, nepraktikující geografka, ale praktikující obdivovatelka přírody, čtenářka knih, zahradnice… Více o mě najdete tady >>

Komentáře