Kdo jsme

 

Jsme dvě maminky, které jsou aktivní a mají rády sport a pohyb všeho druhu, a snaží se toto své nadšení přenést i na své děti. Obě si uvědomujeme, že v dnešní uspěchané době plné různých technologických vymožeností jako jsou počítače, tablety, telefony a tak dále, mají děti stále méně a méně času na obyčejné běhání po venku natož pak čas na nějaké cvičení.

Petra

Na internetu (především na našem blogu S dětmi v pohybu a Mamky v pohybu) většinou vystupuji pod přezdívkou Skyler. Sport a různé druhy cvičení mě provází v podstatě od malička. Nejdříve jsem jako malá hopsala každý večer před televizí s ženami v programu Cvičme v rytme, později na druhém stupni základní školy jsem nastoupila do sportovní třídy a začala se věnovat běhu na lyžích, s čímž jsem později pokračovala i na Sportovním Gymnáziu. Když jsem se poté rozhodla studovat fyzioterapii, přestěhovala jsem se do Prahy a lyže vystřídal tanec (moderna, disco, balet). Při studiu jsem si mimo jiné přivydělávala jako cvičitelka Bodystylingu. Později jsem se začala věnovat józe a HIIT (High Intensity Interval Training), čemuž se věnuji dodnes.

O cvičení s dětmi jsem se začala zajímat už před patnácti lety, kdy jsem jako fyzioterapeutka pracovala v dětské respirační léčebně. Už tehdy mě překvapilo, jak brzy se u dětí začne projevovat vadné držení těla. Absolvovala jsem kurz jógy pro děti a začala se cvičení s dětmi věnovat intenzivněji. Kromě klasických cviků na vadné držení těla jsem začala zařazovat i cviky s pomůckama (balóny velké, malé či různé popruhy a gumy) a hlavně cviky z jógy.

Už po několika málo “lekcích” jsem u dětí pozorovala obrovské zlepšení (především v ohebnosti a celkové koordinaci). Tyto výsledky mě velice těšily a hlavně inspirovaly vymýšlet různé kombinace cviků podle toho, co které dítě potřebovalo pro dosažení správného držení těla.

Po dvou letech jsem se rozhodla odcestovat na pár let do zahraničí, abych se zdokonalila v angličtině a cvičení s dětmi jsem se na nějakou dobu přestala věnovat.

To vše se ale změnilo po narození mých vlastních dětí. Téma cvičení dětí se pro mě stalo aktuálním víc než kdy předtím. Začala jsem pátrat po knihách, které se zabývají cvičením jógy s dětmi a byla jsem překvapena, jak málo se takových publikací dá u nás koupit (a z toho mála mě nic moc nezaujalo). Nicméně v anglickém jazyce je výběr poměrně velký a tak jsem si několik knih pořídila v angličtině. 

S dcerami jsem začala cvičit, když jim byly 3 a 5. Naše cvičení se podobá spíš hraní a v podstatě od začátku se jim zalíbilo a samy mi začaly říkat, které cviky by chtěly dělat, v jakém pořadí a proč.

Jana

Nebo také Pat, což je přezdívka, kterou využívám na internetu - můžete se s ní setkat u článků na webu nebo u příspěvků na Facebooku. Stejně jako Petra jsem se i já od dětství věnovala sportu, přes deset let jsem závodně lyžovala, několik roků jsem cvičila bojové umění Taekwon-do a moc ráda jsem jezdila na horském kole po Beskydech. Pohyb pro mě byl vždycky natolik důležitý a samozřejmý, že jsem ani neuvažovala, že by to u mých dětí mělo být někdy jinak.

Ještě než jsem ale měla své vlastní děti, pomáhala jsem “se hýbat” dětem cizím. Dva roky jsem cvičila s malými dětmi každý týden v tělocvičně v rámci tzv. lyžařských tréninků nasucho. Poté jsem necelých deset let pracovala v lyžařské škole jako Učitelka lyžování. Nejraději jsem učila opravdu malé děti, většinou začátečníky, poměr výuky lyžování ke hraní si (skryté průpravné cvičení) na sněhu tak byl 50 na 50, děti si hrály, bavily se a u toho vlastně cvičily. Taky jsem měla možnost chvíli učit děti na základní škole, konkrétně pátou třídu a tehdy děti ještě pořád považovaly tělocvik za oblíbený předmět a rády chodily ven jen tak lítat na hřiště.

V současné chvíli jsem maminkou dvou kluků divokých (3 a 6 let), kteří jsou v pohybu neustále. Lítají po zahradě, lyžují, jezdí na kole, chodí do přírody na průzkumy či lovit „kešky“ nebo jen skáčou doma z parapetu na gauč, nově z parapetu na trampolínu a z té na gauč J. Dalo by se říct, že jim tedy nic, co se pohybu týká, nechybí.

Přesto jsem si všimla, že starší syn měl trochu problémy s ohebností, s koordinací pohybů a s rovnováhou. Nic dramatického, ale překvapilo mě, že nedokáže provést cviky, které jsme my jako děti dělali zcela běžně. Taky se začínal při sezení u jídla a u kreslení hodně hrbit. A tak jsme ke spontánnímu a volnému pohybu přidali ještě cvičení domácí, kdy jsme začínali s klasickými cviky (přeskoky, žabáci, prolézání, vylézt někam apod.) a s lehkým protahováním a po nějaké době jsme přidali i cviky z jógy.

Výsledky jsou moc dobré, syn například už ví, co to znamená správně sedět, překvapivě výrazně se mu zlepšil cit pro rovnováhu a při provádění jednotlivých cviků vidím, jak velký pokrok udělal. Domácí cvičení pro nás tedy bylo opravdu velkým přínosem.

A tak jsme se se Skyler rozhodly vytvořit e-book, který by byl takovou encyklopedií oblíbených cviků našich dětí a podělit se o něj i s dalšími maminkami, které by také rády se svými dětmi cvičily a potřebují trochu inspirace.