Malé děti a Kung Fu

Pěkný den přeji, takže dneska už čtvrtý díl z naší minisérie. Elsa vás seznámila s golfem a tenisem, Ondra představil minule šachy a dneska se vrhneme, opět s Ondrou, na Kung Fu.images

Přiznávám, tento sport jsem Ondrovi loni, když mu bylo čerstvých šest let, vybrala já. S bojovými sporty máme zkušenost s manželem oba, on dělal Judo a potom přímo Kung Fu, já cvičila Taekwon-Do. Mám za to, že bojová umění procvičují a zlepšují koordinaci pohybů, rovnováhu, sílu a vnímání vlastního těla, což jsou věci, které se nám “hodí”. A samozřejmě se tam divoký kluk taky pěkné vybije (v tomto případě to nemyslím doslovně:).

Ondrovi jsme tedy vybrali cvičení Lok Yiu Wing Chun Kung Fu, což je čínské bojové umění, které (dle stránek školy ) vede k objevování skrytého potenciálu lidského těla a jehož základem je přirozený uvolněný pohyb. Nádhera!

tabor 034Chodili jsme jednou týdně, trénink trval hodinu. Na začátku se děti rozehřály, to probíhalo vždy stejně – házely po sobě nějakým polštářkem (podle mě na trénink úderů). Kdo ho měl, ten se snažil někoho trefit, ostatní se naopak snažili nebýt trefení. Lítali u toho jako šusi a zahřáli se určitě. Po rozcvičce začali cvičit, nejdříve dělali tzv. formy. Potom cvičili ve dvojicích, pan trenér jim ukázal nějaký prvek, třeba kop nebo úder a zároveň taky ukázal jak se mu ubránit. Takže jeden z dvojice prováděl útok a druhý obranu. Pak se vystřídali. Před koncem dělali tzv. posilovací kolečko – vždy se na jednom stanovišti prováděl nějaký cvik (kliky, posilování s dlouhhou tyčí, údery do pytlů atd.), po nějaké chvíli se dítko přesunulo na další stanoviště a tak pořád dál až zase dorazilo na svoje startovací místo. Na konec se opět cvičily formy.

Moc se mi líbí, že se v této škole neučí Kung Fu nějak masově, tréninky jsou naopak velice komorní (možná i kvůli prostoru). V ondrové skupince bylo tak kolem šesti dětí. Pan trenér byl dobrý, děcka sice individuálně opravoval, ale zbytečně nebuzeroval, když necvičily úplně správně, což bylo bezva. V opačném případě bychom asi dlouho nevydrželi, Ondra je stresoň a kdyby mu někdo neustále říkal, že to dělá blbě, tak ho to velmi brzy přestane bavit. Občas to byla sranda, vypadalo to, že každý cvičí něco úplně jiného. Snažili se ale.

Ze začátku Ondra naříkal, cvičení nebylo jednoduché, ale časem se srovnal a říkal, že ho to baví. Problém s odjezdem na trénink býval pouze v případě, že se Ondrovi naskytla možnost lítat s Elsou po zahradě – to je totiž aktivita nad všechny. Doma ale Ondra cvičit nechtěl, prohlašoval, že na tréninku to stačí (já myslím, že ne:). Ale i tak se pokroky děly – po čase uměl třeba pořádný klik.

471-kung-fu-character-free-

V těchto dnech začínáme cvičit Kung Fu druhý rok a sama jsem zvědavá jak dlouho u toho Ondra vydrží. Nebudu ho nutit, ale byla bych ráda, kdyby vydržel dlouho. Tento sport mi totiž přijde parádní v tom, že se jedná o všestrannou pohybovou aktivitu – žádné jen nohy nebo ruce apod., ale všechno pěkně dohromady a k tomu je ještě třeba pořádně zapojit i hlavu.

Tak co říkáte?

podpis mini

Jana Červinková Žáčková

Mamka dvou kluků divokých, učitelka lyžování, nepraktikující geografka, ale praktikující obdivovatelka přírody, čtenářka knih, zahradnice… Více o mě najdete tady >>

Komentáře