Rodinná turistika je zábava

Jen co se venku trochu oteplí, táhne nás to do hor a do lesů. Na túry většinou vyrážíme sami a neorganizovaně, ale tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet organizovanou akci, kterou byl první ročník Štramberského Jasoně. Ten se konal koncem května.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na výběr bylo hned několik tras, rozdělených podle délky. My jsme se rozhodli pro trasu dlouhou 13 km. Start byl v Kopřivnici u vlakového nádraží a cíl ve Štramberku na náměstí. Parkování v nejbližším okolí startu moc nebylo, takže už v úvodu jsme si trasu o něco prodloužili. Registrace probíhala online již několik týdnů před akcí a tak následná prezentace na místě byla vcelku rychlá. Každý jsme nafasovali číslo se jménem, mapu, na posilněnou balíček štramberských uší a mohli jsme vyrazit.

Naše třinácti kilometrová trasa vypadala následně:

Kopřivnice, nádraží —> Kopřivnice, koupaliště —> Bezručova vyhlídka —> Pod Pískovnou —> Raškův kámen —> Janíkovo sedlo —> Červený kámen, vyhlídka —> Štramberk, železniční stanice —> Štramberk, náměstí

Trasa to byla moc pěkná a podle toho, že si ani holky nijak nestěžovaly, že je bolí nohy, nebo že už nemůžou, tak bych řekla, že nebyla ani moc náročná. Jediný, možná trošku náročnější úsek, byl výstup z Janíkova sedla na Červený kámen, ale jinak se šlo buď po rovině nebo z kopce a tam to pěkně odsýpalo. Většina trasy vedla lesem a až poslední úsek ve Štramberku se šlo po silnici.

 

Počasí nám také přálo, a i když jsme na Červeném kameni museli vytáhnout šustky, protože začalo být chladněji a foukalo, bylo moc příjemně a dalo by se říct, že na takovou túru přímo ideálně. Děti překvapivě neměly potřebu, abychom dělali nějaké delší přestávky a štramberské uši, které byly mimochodem výborné, chroupaly rovnou za chodu. Do cíle jsme dorazili za necelé čtyři hodiny.

V cíli nám na krk pověsili medaile, na které se těšily především děti a šlo se na klobásy a limonádu. Jakmile jsme se posilnili, vydali jsme se opět na cestu, protože auto jsme měli zaparkované v Kopřivnici. Původně jsme si mysleli, že prostě ze Štramberka do Kopřivnice ty dva kilometry dojdeme, ale shodou okolností jel vlak a tak jsme se svezli. I tak jsme ale nakonec našlapali úctyhodných 17 kilometrů.

Tiše jsem se radovala, že budou holky po celém dni pořádně unavené a večer brzy usnou, ale děti mají zjevně nějaké skryté zdroje energie a tak ještě v deset hodin stále nespaly a vypadaly živěji než my s manželem. Nechápu. Asi příští rok budeme muset vyrazit na nějakou delší trasu, třeba tu, co měla 29 kilometrů :).

Celá akce se nám moc líbila a v podstatě mě nenapadá nic, co by se dalo vytknout. Organizace byla výborná, značení trati bezproblémové, občerstvení lahodné a medaile krásné.

Tak snad zase příští rok!

 

 

 

Petra Burešová

Fyzioterapeutka, překladatelka a momentálně hlavně maminka dvou princezen, která miluje pohyb v jakékoliv podobě. Více se můžete dočíst zde >>

Komentáře